Taky vás baví nakouknout někomu pod ruku a sledovat, jak všechny ty úžasné věci, které se nám líbí, vznikají? Mě třeba fascinují videa, která postuje na svém instagramu Luke Adam Hawker. Jeho kresby (nejen) architektury vypadají úchvatně už z dálky, ale teprve když se přiblížíte a vidíte jak to vzniká, tak to je prostě mazec.. Nebo, nedávno jsem narazila na video, kde jeden šikovný klučina vyráběl klobouk. Tady se nabízí říct klobouk dolů, protože to byla fakt nádhera. Člověk si ani neuvědomuje, kolik práce, kolik jednotlivých kroků to vyžaduje. A to samozřejmě neplatí jen pro klobouky. Zkrátka je dobře, že se taková videa točí.

Já videa sice nemám, ale stejně bych vám chtěla ukázat něco málo z toho, jak vznikaly některé mé vzory. Tak tedy alespoň prostřednictvím fotek.

V minulém článku jsem vám ukázala mé úplně první látky, které byly tištěné ještě v Americe. Byly to vzory, které jsem si z nudy jen tak udělala přímo v počítači. Myslím, že jsem je tenkrát dělala dokonce jen na notebooku a bez myši ツ Byla jsem nemocná a po týdnu v posteli byla už prostě nuda.

Moji první českou kolekci Dobrodružství v oblacích jsem kreslila rovnou v počítači s pomocí grafického tabletu. Mám už léta jeden od firmy Genius. Asi to není žádný velký zázrak, ale mně se na něm dělá dobře. Přes USB připojím k počítači a kreslím. Pro někoho to může být zvláštní kreslit někam na "destičku" a přitom koukat úplně jinam na monitor. Ale všechno je o zvyku. Dneska už frčí spíš supercitlivé grafické tablety s obrazovkou, na které kreslíte skoro jako na papír.

Od roku 2014, kdy jsem začala své látky prodávat na Fleru, jsem do světa pustila 15 ucelených kolekcí a pár samostatných vzorů. V nějakém příštím článku chci udělat malé ohlédnutí a dám vám sem obrázky úplně všech vzorů, které jsem kdy nechala tisknout. Samotnou mě zajímá, jestli a jaký je tam posun. Teď se ale zaměřím jen na ty vzory, které vznikly z nebo podle kreseb na papíře:

Kolekce Půlnoc. Dodnes oblíbený Nebeský třpyt jsem tehdy kreslila pomocí takové základní ruční metody opakování. Ve zkratce, vezmete si prázdný papír, začnete vyplňovat střed, poté rozstříhnete vertikálně napůl a obě půlky prohodíte a slepíte. Uprostřed vám vznikne další volné místo, které postupně vyplňujete. To samé opakujete i ve druhém směru a voilá máte vzor, který všude perfektně navazuje. Je to docela sranda, někdy vám na to udělám speciální článek s postupem. Na obrázku vlevo vidíte ten "slepenec" a pod ním jednotlivé motivy překreslené a připravené pro skenování. Pak už to "jen" dostat do počítače a upravit..

Další na papír kreslenou kolekcí bylo Rozkvetlé štěstí. Vždycky, když mě něco inspiruje a napadne mě vzor, vrhám se po nejbližší tužce a papíru. Často jsou to "šmíráky" (takové ty z jedné strany potištěné papíry, které už člověk na nic nepotřebuje), malé papírky z bločků a lepicích bločků, ale taky třeba obálky od účtů za elektřinu :) Prostě první papír, který se mi dostane pod ruku, protože vím, jak funguje moje paměť a kdybych si to nenakreslila hned, zapomněla bych.

Kvítka, která najdete na vzorech Slunečná louka a Na louce, jsem využila ještě jinde, a to na džbánkových panelech. Často si k náčrtkům píšu i poznámky o barvě nebo rozmístění motivů.

Někdy si kreslím jen tak halabala a pak to v počítači překreslím podle svých čmáranic znovu od nuly. A někdy kreslím na papír už na ostro, naskenuju a v počítači doupravím. Takhle třeba vznikly vzory z kolekce Pichlavá, kterou znají asi už jen fleroví pamětníci. Kresby jsem tehdy nepřeváděla do vektorů a po změně tiskárny bylo obtížné vzory znovu vyladit, tak jsem nechala Pichlavou spát. No, ale teď si říkám, že je mi až líto, že jsou kaktusy nevyužité, tak je možná zkusím oprášit a udělat kolekci Pichlavá v2.0 :)

Počtem vzorů trochu minimalistická kolekce Domky vznikla naskenováním a úpravou kreseb v počítači. Když vytváříte vzor, je hodně důležité, abyste prvky a barvy rozmístili rovnoměrně. Není to jen klik sem klik tam a hotovo. Jakmile uděláte základní opakující se část, je dobré si ji rozkopírovat, abyste to opakování viděli ve větší ploše. Snadno tam odhalíte nedokonalosti, třeba že vám vzor proužkuje, nebo že máte někde víc volného místa než jinde. Postupně upravujete, šoupete, přebarvujete dokud nejste spokojeni.

Kolekce Roztodivná zahrada byla jedna z těch pracnějších. Víc času než kresba samotných "lampiónků" mi zabrala jejich kompozice. Od začátku jsem věděla, že z nich chci udělat větší vzor. Střída vzoru (= nejmenší opakující se část) má skoro 87 cm. To znamená hodně šoupání a zkoušení než to může vyrazit do světa :) Ale stálo to za to, Lampiónky v různých barevných variantách jsou dodnes jedny z vašich nejoblíbenějších vzorů a pravidelně je nechávám dotisknout. Oblíbený vzor je i Kvetoucí, ke kterému jsem si nakreslila jen obrysy, a v počítači z nich udělala siluety listů a květů.

Kolekci Černá & Bílá jsem kreslila už se záměrem použít jen dvě barvy. Je to docela osvobozující, protože nakreslit vzor je věc jedna, ale dát mu barvy je někdy výzva. Tolik možností, až se z toho točí hlava. Tady a tady jsem si hrála s barvami a zkoušela vzorům nové barevné varianty. Je tedy o dost jednodušší, když už mám o barvách dopředu jasnou představu. Očka i vzory Plus mínus v bílé a Plus mínus v černé jsem si v rychlosti načrtla, ale tentokrát neskenovala a kreslila rovnou v počítači podle návrhu.

Další z vašich oblíbených kolekcí je Motýlice tvořená drobnými kvítky a vážkami. Jaký byl postup? Kresba jednotlivých motivů, skenování a úprava v počítači. Při tomto postupu se mi líbí, že byť po vektorizaci kresba není úplně stejná, tak si pořád zachovává můj rukopis. Drobné nedokonalosti, nepravidelnosti a proměnlivá tloušťka linií pak dělají vzor autentickým.

Zatím poslední kolekcí, která má svůj základ na papíře je Tropická výprava. Fascinuje mě, jak rozmanitá umí příroda být, kolik druhů živočichů existuje a u některých zůstává rozum stát nad tím, jak jsou krásní. Tady jsem si opět nakreslila zvlášť jednotlivé motivy motýlů a listů a po naskenování s nimi dál pracovala v počítači.

Jsou různé metody, způsoby a postupy, které se dají použít při tvorbě (nejen) látek. A rozhodně jich existuje mnohem víc než jen ty, které jsem tu popsala já. Je toho hodně, co bych ještě chtěla vyzkoušet, tak snad vám brzy nějaký nový postup popíšu a nafotím :)

Buďte kreativní ♥

Jak se ze mě stala wilburrina?

Dám vám sem pár obrázků, některé dosti úsměvné :) Ale právě tyhle prvotiny asi můžou za to, že dnes dělám to, co dělám. Jako malá jsem si strašně ráda kreslila, milovala jsem omalovánky a čmárání a tvoření všeho druhu. Ale jedny prázdniny si pamatuji doteď. Bylo mi asi 10, s našima jsme byli na týden na Slapech a kamarádka jedno odpoledne přinesla obrázek s obrysem ženské postavy.

Na čistý papír jsme si obrys obkreslily a proměnily se v návrhářky. Princeznovské šaty a róby všech tvarů a barev postupně střídaly celé kolekce (ano už tehdy jsem tvořila v kolekcích :)) více i méně nositelné módy. Když se na ty kresby koukám dnes, tak se musím smát. Ty nepřirozené pózy, účesy a výrazy v obličeji :)

Prázdniny utekly a já kreslila šatičky pořád dál. Návrhů jsem chrlila desítky a desítky a tahle zábava mě nepustila ani pár dalších let. Jen jsem si postupně "vzor" upravila do trochu koukatelnějších póz, kdy dámy přestaly vypadat, že mají nějaký zdravotní problém..

Někdy tou dobou se mi v hlavě zrodil sen. Začala jsem sledovat dění kolem módy, četla si o slavných módních návrhářích a snila o tom, že jednou taky budu navrhovat šaty.

Následovaly kurzy kreslení u klučiny, který studoval na AVU a po večerech si přivydělával lekcemi kresby. Pak letní výtvarný kurz v Lásenici u Jindřichova Hradce, kde jsme chodili hodně do plenéru.. Na své poslední kurzy jsem pak chodila k paní Jarmile Trösterové, která studovala Ateliér textilní tvorby profesora Antonína Kybala na UMPRUM a později byla mimojiné jednou z hlavních návrhářek v liberecké Textilaně.

Po maturitě přišlo rozhodování, na jakou školu dál. Moje celá rodina jsou farmaceuti, lékaři apod. Takže vlastně netuším, kde se ve mně tohle umělecké zaměření vzalo. Dostala jsem se na Textilní fakultu Technické univerzity v Liberci na obor Textilní návrhářství - technologie a design. Většina spolužáků tam přišla ze středních oděvních škol, v tom měli dost výhodu. Já, do té doby oborem zcela nepolíbená, jsem hodně plavala ve všem kolem textilu, hlavně v konstrukcích střihů. Dodneška to neumím, což mě trochu mrzí, ale možná někdy... Na škole jsme třeba pletli na pletacím stroji (asi už bych to dnes ani nenavlíkla:)), tkali na ručním, částečně programovatelném stavu (na něm jsem tkala svou bakalářskou práci na téma vzorování žakárských tkanin), preparovali vlákna, šili na průmyslových šicích strojích (to je jinej rachot než domácí), malovali, kreslili a v neposlední řadě taky nakousli práci v grafických programech.

Tam začala další kapitola, protože mě to dost chytlo. Na škole jsme za dva semestry stihli jen opravdové základy Adobe Illustratoru a Photoshopu. Já jsem si s tím ale chtěla hrát víc, tak jsem se postupně učila další fígle sama. Po škole jsem našla práci jako grafička, bez jakékoliv praxe a zkušeností. Firmu bohužel po dvou letech dohnala finanční krize a já tak šla o dům dál.

Dostala jsem se do malé reklamní agentury, která měla hodně klientů z farmaceutického průmyslu (ha, tak přecijen nějaké spojení se zbytkem rodiny). Vytvářela jsem katalogy léků, očkovací průkazy, polepy do lékáren, design krabiček atd. Nejpyšnější jsem asi na svoji vánoční krabičku Geriavit Pharmatonu.

A pak přišla mateřská a na ní navázala hned druhá. Při té první jsem měla hlavu plnou miminek :) Ale při té druhé jsem už začala cítit tvůrčí přetlak, a když jsem objevila americký Spoonflower, kde si člověk může nechat (za ne úplně malý peníz) vytisknout látku se svým vzorem, tak to prostě bouchlo. Během chvilky a zcela spontánně vznikla moje úplně první kolekce - Spring in Blossom. Vlastně to ani nebyly opakující se vzory, celé jsem to tehdy měla vymyšlené jako čtverce a pruhy pro patchworkářky.

Vychytala jsem zrovna poštovné zdarma a objednala. Ale chyba lávky, poštovné zdarma zpoza velké louže tak úplně zdarma není, což jsem netušila, ale co už, chybami se člověk učí. Z látek jsem měla i tak velkou radost, ale bylo mi jasné, že pokud bych chtěla své látky prodávat, tohle cesta nebude.

Dala jsem se do pátrání po rozumném tisku u nás a po mnoha peripetiích a nemalých výdajích za zkušební tisky jsem nakonec našla. Tiskáren jsem našla a vyzkoušela víc, ale aktuálně již sedmým rokem tisknu na stejném místě a doufejme, že to vydrží.

S prodejem jsem začínala na Fleru a pamatuji se, že když jsem tam tehdy dala své první (už české) kolekce, byl o látky velký zájem (Noční přistání je dodnes jedním z nejoblíbenějších vzorů). To mě dost nakoplo a utvrdilo v tom, že v záplavě mnohdy infantilních, přeplácaných, levných a ne moc kvalitních látek je tu dostatečná poptávka po "něčem jiném". 

Velkým milníkem a mým splněným snem pak bylo spuštění vlastních stránek v roce 2017. Těm jsem letos dala nový kabát a spoustu nových funkcí, takže mě teď těší zase o něco víc.

A jaké jsou plány do budoucna? Přiznám se, že je nerada prozrazuju, protože je to pak dost stresující je dodržet, zvlášť v dnešní době. Ale určitě bych ráda rozšířila výběr materiálů, možná i sortiment o galanterii. Ráda bych časem nabídla nějaké pěkné střihy. No a samozřejmě pracuji na nových vzorech! Pokud byste měli nápad, co vám tu chybí, co byste rádi, tak mi to napište. ♥

No a teď už víte, jak to všechno začalo :) V příštím díle se mrkneme, jak vznikaly některé mé kolekce..